ŠKOLA V PŘÍRODĚ

Doksy 25.5.-29.5. 2006

Škola v přírodě 3.A a B

Všechny školy v přírodě jsou bezvadná věc a my se na ně vždy moc těšíme, protože s naší paní učitelkou a vychovatelkou je na nich pokaždé hodně legrace a zážitků. Tou poslední ještě pořád žijeme, byla opravdu mimořádně skvělá a nabytá celý týden tolika akcemi, že jsme nevěřili, co všechno se dá prožít v tak krátkém čase. Do Doks jsme dojeli v pondělí v poledne, a jelikož bylo krásně, hned jsme absolvovali náš první výlet parníkem po Máchově jezeře. Druhý den jsme vyrazili na pěší túru kolem Máchova jezera, a tak jsme se s ním dobře seznámili. Kam se za ním hrabou některá moře, je báječné. Tedy pláže tu byly super, zvláště ta "naše"kde jsme již včera po parníku pobyli, tam jsme se vyřádili. V středu jsme jeli na celodenní výlet, při kterém jsme si prohlédli krásný zámek Zákupy. Měli jsme mladou průvodkyni, která nám vyložila jeho historii velmi poutavě. Kdypak bychom si pomysleli, že již v 17. století používalo panstvo osobní výtah a my ho tu viděli na vlastní oči. Také jsme si prohlédli piáno, na které hrál mladý Smetana nemocnému císaři, hodiny, které ukazovaly stále čas, kdy císař pravidelně obědval. Taky jsme viděli pravý císařský záchod a spoustu jiných zajímavostí. V zámeckém parku jsme pojedli a zahráli pár soutěžních her, abychom si odpočinuli před další částí našeho výletu. (Pokračování níže)


Odjeli jsme pod skalní hrad Sloup. Tam to bylo tajemné a dobrodružné. Žili tam dříve poustevníci, kteří v pískovci vytesaly vše , co bylo potřeba k jejich životu, vlastně celý hrad. Šlapali jsme po jejich schodech v úzkých skalních chodbách. V místní vytesané kapli jsme si zazpívali, protože tam byla vynikající akustika a pan kastelán nám to povolil. Viděli jsme vězeňskou kobku, odkud nebylo úniku a políbili kamennou žábu, aby nám splnila naše tajná přání. Podívali jsme se až na samotný vrchol, kde stála dřevěná socha poustevníka Gerstnera, hledící dalekohledem na protější kopec Klíč. Kdysi tady brousil skleněné čočky právě do dalekohledů. My měli možnost skrze jeho speciální skla pozorovat krajinu, která se měnila na zimní, podzimní, jarní a letní..Pan kastelán nám vyprávěl mnoho legend, které sahaly až do keltských dob a vázaly se k tomuto místu. Taky jsme se dozvěděli, kolik českých pohádek, zde bylo natočeno např: S čerty nejsou žerty, Třetí princ. To nebylo vše, co jsme zažili ten den. Odjeli jsme do Nového Boru, kde jsme v místním sklářském muzeu narazili na bývalého žáka naší školy, Ivana Pokorného, který zde studuje na sklářské škole. Ivan se nás hned ujal a odvedl nás na prohlídku do jejich sklárny. Předvedl nám s kamarády foukání skla a někteří z nás to také vyzkoušeli. Náš velký kamarád nám toho hodně vyprávěl a ukázal. Nevíme, zda někdo jiný než my měl možnost vlézt do pravé sklářské pece. Ivan nás do jedné vyhaslé vzal. Bylo to ohromě dobrodružné. V Novém Boru jsme si pochutnali ještě na zmrzlině a chystali se na další cestu. Pan řidič byl tak hodný, že nás vzal na prohlídku zajímavého přírodního úkazu, a to z obou jeho stran. Je to skalní útvar sopečného původu z čediče, zvaný Varhany. Ty známe z filmu Pyšná princezna. Zdálo by se, že budeme po celodenním výletu unavení, opak byl pravdou. Kromě každodenního podvečerního fotbálku a her na pískovém hřišti na pozemku hotelu, jsme si po výborné večeři uspořádali diskotéku. A že jsme se vyřádili, tancovali jsme s plným nasazením a paní učitelky s námi. Krásně se nám usínalo. A tak to bylo každý den. Ve čtvrtek jsme po dopoledním vyučování a krátké vycházce k zámku v Doksech vyrazili po obědě na výlet na Bezděz. Jeli jsme vlakem a pak jsme šlapali a šlapali. Bylo to náročné a právem jsme byli na sebe hrdí, neboť jsme byli zdatní a nikdo nefňukal. Ten pohled z věže Bezdězu za to doopravdy stál. Cestou zpátky jsme trochu zmokli, ani to nevadilo, byli jsme přeci správně vybaveni pláštěnkami a žádné nastydnutí se nekonalo. V hotelu jsme velkolepě oslavili narozeniny našeho Míši Štěpánka a bylo nám fajn. Chodili jsme pořád na túry, přestože se počasí poněkud pohoršilo, nám štěstí přálo. Máchovo jezero jsme obešli z obou stran a vždy jsme skončili na "své" pláži, kde nás už z dálky vítali. Tam jsme se občerstvovali a hráli. Bylo nám jak u moře. Celou školu v přírodě jsme hráli hru "Indiánská stezka", plnili jsme úkoly a dostávali odměny. Domů jsme odjížděli s indiánským náramkem, naučenou indiánskou písní i s indiánským jménem. Personál hotelu Bellevue byl k nám úžasný, připravil nám perličkovou koupel. Užili jsme si při tom zase legraci a bylo to moc příjemné. Tak krásně se nám spalo i při neustálém povykování pávů, připadali jsme si díky nim jako na zámku. Další den v sobotu jsme opět jeli parníkem po Máchově jezeře a šli se projít na naší pláž, kde jsme tentokrát předváděli indiánský tanec, pokřik a zpěv. Večer jsme si pohráli na zahradě a zakončili ho další diskotékou, tentokrát karnevalovou. V neděli nám naše paní vychovatelky a učitelky připravily pěknou bojovou hru s různými stanovišti, na kterých jsme plnili různé úkoly a předvedli svoje znalosti z přírody, první pomoci a další. To ještě však nebyl konec. Po večeři jsme měli vyhodnocení všech soutěží, byli jsme oceněni diplomy, sladkými odměnami a jinými drobnými cenami. A potom? To jsme šli opékat buřty. Velké překvapení nastalo, když , sotva jsme ulehli do postele, jsme se dozvěděli, že musíme vstát a jít po tmě s baterkou přes zahradu do malého sklípku, kde svítila svíčka u dopisu ducha poustevníka Ignáce. Museli jsme prokázat statečnost a na dopis se podepsat. Bylo to tajůplné uprostřed noci a neustálého povykování pávů, ale všichni jsme to zvládli srdnatě. Ráno už jsme balili, a přestože se nám moc nechtělo odjet, těšili jsme se na svoje rodiče. Ještě stále jsme plni vzpomínek na náš krásný týden v kraji Karla Hynka Máchy a už se těšíme na další báječnou školu v přírodě. Určitě si uděláme alespoň víkendový výlet do Doks a navštívíme ta krásná místa. Naše paní učitelky i vychovatelky jistě budou mít, jako vždy , pro dobrou věc pochopení

Žáci 3.A a B