Vítání prvňáčků 1.9.2011
.
Je čtvrtek 1. září 2011, tolik očekávaný den pro všechny prvňáčky, jejich rodiče a paní učitelky. Kdo je více nervózní? Všechny čeká nová cesta, nové zkušenosti, nové zážitky. Ve škole se to začíná hemžit, poslední úpravy ve třídách našich nováčků a „jde se na věc“. Nervozita pomalu a jistě stoupá. Podobný pocit plný neznámého mají malí školáci, kteří jsou před školou v hloučcích se svými rodiči. „Co mě asi dneska ve škole čeká?“ Tuto otázku má v hlavě nejeden prvňáček. Otevírá se hlavní vchod do školy a usměvavé paní učitelky si k sobě volají svoje žáčky. Tu a tam se objevují první slzičky, které v krátké době nahradí úsměv. Jsme přeci školáci! Všichni jsou krásně ustrojení, z chodby dýchá slavnostní atmosféra – žáci druhého stupně utvoří pro prvňáčky špalír, chodbou se nese potlesk. A už jsme ve třídě. Rychle si najít nějaké místečko a těšit se z věcí, které leží na lavici. Budou všechny moje? První hodina ve škole je za námi. Co jsme všechno stihli za tak krátkou dobu? Naučili jsme se básničku nebo písničku, seznámili jsme se spolužáky, povídali jsme si o prázdninách, navštívili nás zástupci úřadu MČ Prahy 15, paní ředitelka Vlasta Ducháčková a paní zástupkyně Světlana Vojtová, dostali jsme dárečky, učebnice. „To už jdeme domů, paní učitelko?“ ozývá se z jedné lavice. „Ano, pro dnešek je to už všechno. Máme před sebou celý školní rok. ? Budu se na Vás těšit zítra. Mějte se krásně a užijte si s rodiči Váš VELKÝ DEN.“ Třída zůstala prázdná, prázdná pouze do zítřka. Celý školní rok se budeme seznamovat s písmenky, učit se, číst, psát a počítat. Najdeme si nové kamarády, budeme chodit na kroužky. Zažijeme plno dalších věcí, naučíme se mnoho nového. Těším se, že budu moci na konci školního roku napsat, jaké jsme udělali pokroky, a věřím, že jich bude opravdu dost. Všem prvňáčkům přeji za celou naši školu hodně úspěchů a úsměv na tváři.
 |  |
 |  |
 |  |
 |  |
 |  |
 |  |